Prosinec 2007

Móóóc krásné!!!

31. prosince 2007 v 23:01 | Sárinka |  Pictures
______000000000000000000__________
____________000000________________
____________000000________________
____________000000________________
____________000000________________
____________000000________________
____________000000________________
____________000000________________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
__________________________________
______0000000____0000000__________
___00000000000__00000000000_______
__000000000000000000000__000______
_000000000000000000000____000_____
_0000000000000000000000__0000_____
__00000000000000000000000000______
____0000000000000000000000________
______000000000000000000__________
_________000000000000_____________
_____________000000_______________
_______________0__________________
__________________________________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000______________________
______000000______________________
______000000____000000000000______
______000000____000000000000______
______000000______00000000________
______000000______00000000________
______00000000000000000000________
______00000000000000000000________
______00000000000000000000________
__________________________________
__________________________________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000______________________
______000000______________________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
__________________000000__________
__________________000000__________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
__________________________________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000________00000_________
______000000________000000________
______000000________000000________
______000000000000000000__________
______000000000000000000__________
______000000______000000__________
______000000______000000__________
______000000______000000__________
______000000______000000__________
______000000______000000__________

Veselé Vánoce s Jorjinkou

24. prosince 2007 v 11:48 | Sárinka |  Photos

Merry Christmas!!

24. prosince 2007 v 11:43 | Sárinka |  Fotešky
[gilxmas.jpg]
[billy.jpg]

Merry Xmas!!!

22. prosince 2007 v 20:32 | Sárinka |  Something about me...
Tak a jsou tady zase, svátky klidu, míru a pohody (teda, alespoň by takové měly být!!)
A já vám touto cestou přeju všechno nej nej nej, spoustu dárečků, lásky a štěstí u vánočního stolu (a ať vám nezaskočí kůstka z kapra :D)
Taky si přeju, aby příští rok bylo více GSR a aby se nám Sárka vrátila živá a zdravá. Doufám, že to není jen mé přání!!:D
Tak se mějte, užívejte klídku a pohádek a pak napište, co jste dostali pod stromeček, ať mám co závidět!!
Pa Vaše Sárinka

Wedding

19. prosince 2007 v 22:44 | Sárinka |  Pictures
GSRwedding.jpg GSRwedding picture by lizzietobias

Pěěěknééé

19. prosince 2007 v 22:44 | Sárinka |  Wallpapers
WallpaperGSR06.jpg Wallpaper GSR 06 picture by lizzietobias
WallpaperGSR07.jpg Wallpaper GSR 07 picture by lizzietobias
WallpaperGSR08.jpg Wallpaper GSR 08 picture by lizzietobias
WallpaperGSR09.jpg Wallpaper GSR 09 picture by lizzietobias
WallpaperGSR10.jpg Wallpaper GSR 10 picture by lizzietobias
WallpaperGSR11.jpg Wallpaper GSR 11 picture by lizzietobias
WallpaperGSR12.jpg Wallpaper GSR 12 picture by lizzietobias
WallpaperGSR13.jpg Wallpaper GSR 13 picture by lizzietobias
WallpaperGSR14.jpg Wallpaper GSR 14 picture by lizzietobias
WallpaperGSR15.jpg Wallpaper GSR 15 picture by lizzietobias
WallpaperGSR17.jpg Wallpaper GSR 17 picture by lizzietobias
WallpaperGSR18.jpg Wallpaper GSR 18 picture by lizzietobias
WallpaperGSR19.jpg Wallpaper GSR 19 picture by lizzietobias
WallpaperGSR20.jpg Wallpaper GSR 20 picture by lizzietobias
WallpaperGSR21.jpg Wallpaper GSR 21 picture by lizzietobias
WallpaperGSR22.jpg Wallpaper GSR 22 picture by lizzietobias
WallpaperGSR23.jpg Wallpaper GSR 23 picture by lizzietobias
WallpaperGSR24.jpg Wallpaper GSR 24 picture by lizzietobias
WallpaperGSR25.jpg Wallpaper GSR 25 picture by lizzietobias
chall36entry2.jpg Wallpaper 03 picture by lizzietobias

Pomsta nemusí být jen sladká 3

19. prosince 2007 v 22:28 | Sárinka |  Povídky (moje)
Tak co doktore, jak je na tom?" zeptal se Warrick, protože Sára ze sebe nebyla schopna vypravit ani slůvko. "No, naštěstí rána nebyla tak hluboká, takže se nepoškodily žádné vnitřní orgány a ani nebyla tak přesná, takže nepoškodila ani míchu. Ale vše záleží na tom, až se pacient probudí." Vysvětloval doktor. "A nemohli bychom ho na chvíli vidět?" konečně promluvila Sára nakřáplým hlasem (to od samého pláče). "No, ale jen na pár minut a jen jeden z vás! Pacient totiž potřebuje klid!" řekl doktor. Sára se na Warricka podívala a on jen zašeptal: "Běž ty, já ho nemiluju a on nemiluje mě!" Sára nic neřekla, ani se jeho slovům nebránila, jen mu pohledem poděkovala.
Jakmile vstoupila na jednotku intenzivní péče, a jakmile ho spatřila, bledého, se zavřenýma očima, mimoděk ji do očí vstoupily slzy. Neustále ho před sebou viděla tak vitálního a plného života a rad, a teď tady najednou leží, skoro bez života a dýchá za něj nějaký přístroj.
Pomalu přistoupila k jeho posteli a jemně jej vzala za ruku. Chvíli jej mlčky pozorovala, pak se ale zhroutila na židli a s hlavou na posteli a podloženou rukama se nahlas rozeštkala. Chvíli plakala, ale pak najednou ucítila, jak se jeho ruka dotkla jejich vlasů a jemně je pohladila. Okamžitě zvedla uplakané oči a pohledem se setkala s Grissomovým. "Ahoj!" Dokázala ze sebe vydolovat a uplakaně se na něj usmála. Grissom chtěl něco říct, ale ona mu v tom zabránila. "Pšt, nenamáhej se, teď budu mluvit já!" řekla a znovu jej chytila ta ruku. "Grissi, když jsem tě dneska našla, došlo mi, jak lehké by bylo tě ztratit. A proto ti něco musím říct." Začala a přitom sklonila oči pozorujíc vzory na povlečení. "Víš Gile Grissome, já tě miluju a vždy budu! Je mi jedno, jestli je to je jednostranné, ale musíš vědět, že to tak je a nikdy tomu nebude jinak. Prostě jsem se zamilovala do svého šéfa a nic na tom nezměním!" dokončila a s vyčkáváním se podívala na Gila. Ten ji chvíli pozoroval, pak si namáhavě sundal dýchací masku a ještě namáhavěji ze sebe vypravil."Se mnou je to stejné, jenom ty nejsi můj šéf!" Po těchto slovech Sáře do očí znovu vstoupily slzy, ale tentokráte to nebyly slzy bolesti a smutku, ale slzy štěstí. Opatrně se nad Gila nahnula a na ústa mu vtiskla jemný polibek, lehký jako motýl. "Další dostaneš, až se uzdravíš!" Řekla a usmála se na něj. On její úsměv opětoval a ona v něm poprvé viděla lásku. "Tak končíme, pacient potřebuje klid!" přerušila je sestřička. "Vždyť já už jdu!" odvětila Sára, naposledy jej pohladila po ruce a ve dveřích mu ještě poslala vzdušný polibek. "Já se vrátím!" řekla a s úsměvem za sebou zavřela dveře…
Stála na střeše Kriminálky a dívala se dolů pozorujíc hemžení dole. Policejní vozy přijížděly a odjížděli, přivážející vrahy, zloděje, ale i nevinné oběti. Tady už její svoboda jednou skončila, tak proč by nemohla i podruhé. Ačkoliv, skončí tím její svoboda? Nebude svobodnější než kdy předtím? To nevěděla, to totiž nevěděl nikdo, a ona si to moc přála zjistit. Možná tam zapomene na svůj předchozí život a na svůj čin, který by ji jinak pronásledoval po celý zbytek života.
A proto se nadechla, roztáhla ruce a odhodlaně udělala velký krok do neznáma…

Pomsta nemusí být jen sladká 2

19. prosince 2007 v 22:28 | Sárinka |  Povídky (moje)
Tak lidišky tady máte Vánoční dárek by me ;) Není to nic moc, ale snad potěší!;) Prosím komíky a připomínky!;)
Po Las Vegaských ulicích bloudila už celé hodiny a pomalu začala propadávat zoufalství. Hledala jednoho člověka, který ji měl pomoct, ale nikde jej nenacházela. Prošla všechna místa, kde jej v minulosti potkávala, ale on nikde nebyl k nalezení. Začala se bát toho, že její precizní plán nevyjde a ona vše připravovala zbytečně. Pak ho ale konečně spatřila, v jeho typické skrčené poloze a s cigárem v koutku. Pomalu k němu došla a tiše jej oslovila: "Nazdar zlato!" Začal ji s s výrazem hlídacího psa podrobně prohlížet, podle jeho výrazu poznala, že asi neví, kam ji zařadit. Pak se jeho pohled změnil a ona mu v očích mohla vyčíst poznání. "Nazdar kočko, tak už jsi venku? Už jsem se tě nemohl dočkat, věříš?" Hrubě ji obejmul a pokusil se ji políbit. Ona se mu ale vyškubla a znechuceně od něj poodstoupila. "Ani ne! Beztak jsi měl deset jiných, co se ti lehce daly! Ale nejsem tu proto, abych ti dělala žárlivé scény, mezi náma už je stejně dlouho konec, konkrétně od doby, co jsi mě tak hnusně podrazil a nechal jsi mě v tý bryndě samu a já díky tobě mazala pěkně do chládku! A aby toho nebylo málo, zastřelili mi mýho opravdového přítele" zavrčela a on se začal smát. "No tak baby, svět je zlej a každej si tady musí chránit svojí kůži! No ale co že jsi to po mně chtěla?" začal se bránit. "Potřebuju zbraň. Ne, nemyslím pistoli, myslím nůž nebo dýku, pořádně ostrou a pořádně bolestivou." Řekla a vzrušením se jí rozzářili oči. "Zlato, snad to nechceš na mě?" řekl a zachechtal se. "Ne, nešpiním si ruce krví ze sviní!" zpražila ho hned. "Ok zlato, máš štěstí! Zrovinka mi došlo nové zboží a myslím, že tam mám něco spešl pro tebe!" Jako lasička se kolem ní protáhl a zmizel v jednom z domů. Ani ne za 20 minut byl zpátky, v ruce sametový vak. "Tady máš, stojí to celý jmění, ale ty to máš jako dárek. Ber to jako prosbu o odpouštění za to, co jsem ti provedl." Řekl a s těmito slovy ji ten balíček opatrně vložil do rukou. Překvapilo ji, jak je těžký, ale neváhala a s nedočkavostí sobě vlastní ten balíček rozbalila. To, co spatřila ji vyrazilo dech. Opatrně, skoro až posvátně ten nůž potěžkala v ruce a se zářivýma očima si jej prohlížela. Jemně pohladila jeho chladivě stříbrnou čepel, pevně sevřela jeho koženou rukojeť posázenou drobnými kapičkami stříbra. "Teda!" zmohla se jen na tichý povzdech. "Já věděl, že se ti bude líbit! Ty jsi vždycky měla radši vyřizování účtů z očí do očí a ne přes hlaveň pistole!" usmál se, nadmíru spokojen s její reakcí. "Jo to máš teda setsakramentskou pravdu!" usmála se s ďábelským pohledem a dodala: "Mí nepřátelé se mají na co těšit!"
Celý zbytek dne se Sára vyhýbala Grissomovi jak jen mohla. Utíkala před ním do terénu nebo do laboratoře za ostatními. A jakmile se v jednu chvíli přece jen ocitla s Gilem o samotě, okamžitě se na něco neurčitého vymluvila a zdrhla jako nějaká malá puberťačka. Zlobila se za to sama na sebe, ale zároveň věděla, že nemůže jinak. Nevěděla, co by mu po tom, co se stalo měla říct a ani to, jak by se k němu měl chovat. Tentokrát potřebovala, aby ten první krok udělal on a ona se podle něj mohla zařídit. Nevěděla, jak dlouho to potrvá, ale byla připravena počkat tak dlouho, jak jen Grissom bude chtít.
Jediné, čím si byla jistá na 100% bylo to, že Grissoma nechce ztratit. Tušila, že s ním možná nikdy nebude moct být tak, jak by si přála, ale ji stačilo být jen v jeho blízkosti, třeba jen jako kolegyně nebo kamarádka. A třeba, snad, někdy v budoucnu…
"Sáro?" ozvalo se za ní najednou a ona se příšerně lekla. Měla co dělat, aby se ovládla a dotyčného nebodla pipetou, kterou držela v ruce, do oka. Když si ale uvědomila, kdo to na ní mluví, měla spíše chuť zahrabat se hluboko do země. "Co se děje Grissi?" vypravila ze sebe. "Nic, jen jsem se chtěl zeptat, jestli jste za těch pár hodin pokročili s tím případem." Odpověděl a zkoumavě se na ni podíval. "Ee jo, ty myslíš tu ubodanou dívku! Díky tvé pomoci a toho úlomku v jejích zádech jsem došla až k prodejci toho nože, a ten, jelikož ten nůž je příšerně drahý a leckdo si ho nemůže dovolit, si přesně pamatoval toho, kdo si jej koupil naposledy. A hádej, kdo to byl?" zeptala se ho s hranou rozverností. Grissom se na ni podíval s překvapeně pozvednutým obočím, jako by říkal: "Hráblo tobě nebo mě?" Sára okamžitě sklapla a chladně pokračovala: "No prostě, byl to Horatio! Už je za mřížemi, zatkli jsme ho s Brassem před pár hodinami." Po těch slovech se opět sklonila nad pracovní stůl a začala se věnovat zkumavkám před sebou. Grissom se po pár minutách beze slova otočil a vydal se ke dveřím. Přitom cítil ve vzduchu napětí, o kterém věděl, že nebude snadné ho jen tak překonat. Už, už sahal po klice, když se za ním tiše ozvalo: "Jo a Grissi?" Pomalu se zpátky otočil do místnosti a s otázkou v očích se na Sáru podíval. "Ještě jednou ti děkuju za tvou pomoc, bez ní by ten vrah neustále běhal na svobodě a to jen díky mé chybě a nepozornosti." Grissom přistoupil blíže ke stolu a prsty nepřítomně poťukával na složky, které držel pod paží. "Víš Sáro, mýlit se není žádná ostuda, jestliže se dokážeš z omylu poučit, že člověk nesmí vynášet své soudy a odsudky zbrkle." Řekl, s úsměvem se otočil a vyšel z místnosti nechávajíc za sebou překvapenou Sáru. Když se za ním zavřely dveře laboratoře, unaveně se čelem opřel o chladivou zeď a na chvíli zavřel oči. Nevěděl, jak dlouho to ještě bude schopen vydržet. Už vážně netušil, jak má pokračovat. Snažil se, sám Bůh ví, jak moc se snažil podobným citům odolávat, ale teď cítil, že už nemá sílu. Celé ty roky, co Sáru vídával na seminářích a posléze s ní i pracoval, jeho odhodlání vydrželo, ale v poslední době cítil, že se bortí jako domeček z karet. Nevěděl, co to způsobilo a ani nevěděl, kdy to začalo. Potřeboval ze sebe ten přetlak citů dostat, a proto se narovnal, rozhlédl se, jestli kolem není nikdo, kdo by jej mohl slyšet, upřel pohled na Sáru, která nerušeně pracovala za skleněnou výplní dveří a o jeho neustálé přítomnosti nevěděla, a řekl: "Miluju tě!"
Nervózně vešla do obchodu s dámskou konfekcí a začala se rozhlížet kolem. "Přejete si něco?" Zeptala se prodavačka ihned se objevujíc za jejími zády. "Ehm, potřebovala bych něco střízlivého, nějaký kostýmek nejlépe, jdu na pracovní pohovor, tak potřebuji něco nového, jistě chápete!" vysvětlila a vrhla na obchodnici zářivý úsměv. "Ach ano, jistě, chápu! Máme tady něco přímo pro vás, pojďte za mnou…"
Ani ne za hodinu konečně vyšla ven na chodník. S úsměvem si na zápěstí pohupovala nákupní taškou a s tichým hvízdáním se vydala k domovu.
V půli cesty si vzpomněla, že zapomněla na to nejdůležitější. Celá ta příprava, ten kostýmek a ten nůž by ji byly na nic, kdyby neměla…
"Ahoj Johne, tak máš to pro mě?" zeptala se hned, jakmile přešla přes shnilý práh ještě shnilejšího domu. "No jasně zlato! Děláš, jako bych tě někdy zradil!"usmál se na ni lehce pokřiveným úsměvem. "Máš pravdu, na tebe jediného se můžu spolehnout! Ovšem pokud mě teď nezklameš a neřekneš mi, že to nemáš!!" Odvětila a vyzývavě se na něj podívala. "Ale to bych si nedovolil nesplnit tvůj příkaz!" řekl a zpoza zad vytáhl bílou obálku. Nedočkavě mu ji vytrhla z ruky a stejně nedočkavě se do ni podívala. "Ty jsi geniální!" vykřikla. Bylo tam všechno, co potřebovala. Falešný průkaz návštěvníka a falešné předvolání k výslechu svědka. Prostě vše, co potřebovala k tomu, aby se dostala do budovy Las Vegaské policie. "No vidíš, co ve mně máš za poklad!" řekl a ona s nadšeným výrazem ochotně přitakala. "to samozřejmě vím! Jenom… Kolik mě to bude stát?" dodala s trošku chladnějším výrazem. Přece jen, byla tak trošku i obchodnice. "Ale zlato, ty to máš gratis! Moc dobře víš, že ta svině mi taky leží v žaludku, takže vlastně prokážeš službičku i mně!" zachechtal se a ona si oddechla. "Tak dobře, díky! Moc ráda ti udělám radost tím, že se pomstím i za tebe!" řekla s jiskřením v očích. "Ale zlato, ty moc dobře víš, že to nebude jen za tebe a nebo za mně, ale za všechny, kterým zkazili život a že jich není málo!" odvětil a začal si cvrnkat mincí. "Jo, to máš svatou pravdu! Oni zkazili život nám, tak já jim teď na oplátku zkazím život taky. No zkazím, spíše ukončím!"
"Ale no tak Grissome, vždyť se v těch papírech utopíš!" ozvalo se a Grissom při zvuku Catheriného hlasu málem dostal infarkt, tak byl zabraný do těch písemností. "To se dělá, takhle mě děsit?" odvětil a unaveně si protřel oči. "Hele, nepotřebuješ ty náhodou pauzu a kafe?" zeptala se ho Cath, jakmile si jej pořádně prohlédla. "No ani ne, snad jenom pokud bys mě na něj pozvala!" odvětil s úsměvem. "Tak to tě musím zklamat, pro dnešek mám padla a spěchám za Lindsay, snad příště!" řekla s omluvným úsměvem a v zápětí škodolibě dodala. "Nebo můžeš říct Sáře, ta s tebou určitě půjde a ráda!" Grissom se na ni bolestivě podíval, a pak zabručel "No díky za radu, ale nemyslím si, že je to ten nejlepší nápad!" Cath se rozesmála a se zamáváním zmizela za dveřmi.
Skutečně ten nápad nepovažoval za příliš dobrý, jednak proto, že by mu to pozvání nyní Sára otřískala o hlavu a jednak také proto, že přece potřebuje odpočinek, a toho by v její přítomnosti 100% nedosáhl.
"Pane Grissome, máte se okamžitě dostavit do výslechové místnosti, prý tam máte nějakou svědkyni!" ozvala se ode dveří recepční a on se na ní překvapeně podíval. "Já? Svědkyni? Vždyť jsem teď nic nevyšetřoval! Ví o tom Brass?" opáčil. "Tak to nevím, ale pro jistotu tam zajděte, prý je to naléhavé!" odpověděla recepční a okamžitě zmizela. "Nechápu, proč se mě ty recepční tak bojí?" zakroutil hlavou, vstal od stolu a vydal se za tou údajnou svědkyní…
Nedočkavě přecházela po výslechové místnosti a očekávala jeho příchod. Její plán se chýlil k úspěšnému konci a ona už se nemohla dočkat toho pocitu uspokojení z dobře vykonané práce. Neobávala se nějaké komplikace, nějakým šestým smyslem vycítila, že se nic nepokazí a ona to dokáže. Dokáže, že ty spousty nocí v cele nebyly promarněným časem, dokáže že je skvělý stratég, dokáže, že se umí mstít tím nejhorším způsobem. Vzali ji svobodu, ona alespoň jednomu z nich vezme život. Je to moc za málo? Pro ni ne, pro ni vážně ne!
Šel chodbou a měl takové podivné tušení, jako by chtěl varovat sám sebe. Snažil se to zahnat, ale s každým krokem to rostlo a rostlo a on nebyl schopen to zaplašit. Nakonec se mu podařilo ten pocit zahnat, říkal si, co by se mu asi mohlo stát při obyčejném výslechu a ještě k tomu svědkyně? Jak byl zahleděný do sebe, ani si nevšiml, že ho upřeně pozoruje Sára a sleduje každý jeho krok, až k vyšetřovací místnosti. Teprve až zmizel uvnitř, znovu se začala soustředit na práci.
"Halo, je tady někdo?" položil otázku do ztmavlé místnosti a jeho oči se snažily přivyknout tmě. Najednou si nesmyslně uvědomil, že takto tmavou výslechovou místnost ještě neviděl, párkrát už sice dal zhasnout kvůli neviditelným důkazům na těle pachatelů, ale teď jako by kromě zhasnuté svítilny doplňovalo tmu i nějaké zlo, něco co sem ještě nikdy nevkročilo. Ano, zní to divně, se zlem se tady potýkal dennodenně, ale nyní to bylo jiné, mnohem děsivější.
Rozhlížel se po místnosti, když jeho pozornost náhle upoutal kus bílého papíru ležícího na stole. Tiše zářil do tmy a působil dojmem, že se tu ocitl jen náhodou. Přemohla ho zvědavost, slepě dotápal až ke stolu a zvědavě se nad něj nahnul. "Spi sladce Grissome!" stálo na něm. Význam těch slov mu došel až v té chvíli, když ucítil chladné ostří nože zabodávajícího se do jeho zad. Překvapeně se otočil a podíval se jí do očí. "Ty?" vydechl. "Ano, já! Překvapený? Asi si se nedozvěděl, že jsem venku, co? Ale to už je teď jedno! Konečně jsem se pomstila, pomstila za to, že jsi mě dostal za mříže i přesto, že jsem byla nevinná. Samozřejmě, že důkazy nikdy nelžou, co? A podívej, měl jsi pravdu, důkazy nikdy nelžou!" řekla a s pohrdavým úsměvem mu ukázala nůž tmavě zbarvený jeho krví. "Sbohem Gile Grissome a sladké sny!" řekla a opovržlivě mu hodila nůž pod nohy, načež se otočila a rozhodně vyšla z místnosti.
Jeho ruka byla zbarvena krví, když si sáhl na záda. Chvíli si to neuvědomoval a nevěřícně si ruku prohlížel. Pak ho ale náhle zasáhla oslepující bolest, která jej donutila sesunout se k zemi a tam zůstat bezvládně a se zavřenýma očima ležet. Když se po pár minutách probral z bezvědomí, znovu ho zasáhla nová vlna bolesti, bolesti, jakou nikdy předtím nezažil. "No tak, zvedni se a dojdi si pro pomoc, než tu vykrvácíš!" křičela jeho mysl, ale on ji nebyl schopen poslechnout. Snažil se sebrat síly a doplazit se ke dveřím, ale každý pohyb vyvolával další a další bolesti, horší než ty předcházející. Chtěl křičet, ale jeho hlas ho neposlouchal, místo něj vydával jen bolestivé skřeky. Po několika nevydařených pokusech přivolat pomoc své snahy vzdal a zůstal odevzdaně ležet na zemi, vědom si toho, že tady zemře. Zemře bez možnosti říct Sáře, co k ní cítí, bez možnosti ji naposledy políbit. To jediné ho rozlítostňovalo a to jediné mu vehnalo slzy do očí. Po pár minutách mu ztěžkly oči a on se propadl do milosrdného bezvědomí…
Sáře přišlo divné, že po odchodu té ženy ještě Grissom nevyšel ven. Zdála se jí být nějaká povědomá, ale nebyla schopna ji nikam zařadit. Pak ji to ale najednou s hrůznou přesností došlo, vzpomněla si na její slova při zatýkání:" Já se pomstím, až se dostanu ven, tak se vám všem pomstím!" Když si to vše uvědomila, odhodila papíry, které držela v ruce a rozběhla se k výslechové místnosti. Rozrazila dveře a snažila se popadnout dech. "Grissome, jsi…" začala, ale to, co uviděla, ji vyrazilo dech a málem se zhroutila. Chvíli ji trvalo, než se z toho šoku probrala přinutila nohy k pohybu. Bleskurychle si k němu klekla a snažila se mu nahmatat tep. Když ho ucítila, nesmírně se ji ulevilo. Byl slabý, ale byl tam. Nevěděla, co se mu stalo, teprve až na něj sáhla a pozvedla ruku proti světlu a uviděla na ní jeho krev, jí konečně došlo, že potřebuje okamžitou pomoc. Nějak se vyhrabala na nohy, vyběhla z místnosti a na chodbě se hystericky rozječela. "Potřebuju pomoc, zavolejte někdo záchranku a rychle nebo vykrvácí!" Nikomu v první chvíli nedošlo, o koho jde, ale jelikož nikdy neviděli tu jinak klidnou a rozumnou Sáru tak rozčílenou a hysterickou, navíc s něčí krví na rukou, vyndal Warrick z kapsy mobil a zavolal na pohotovost.
Když Sára viděla, že někdo na její výkřiky zareagoval, okamžitě se rozběhla zpátky do místnosti za Grissomem. Nevnímala, že se za ní vydali další lidé a že se nahromadili ve dveřích, nevnímala ani to, že je mezi nimi ONA. Se slzami v očích znovu poklekla ke Grissomovi a jemně, skoro až dětsky, ha začala hladit po vlasech, přičemž tiše šeptala: "Ty mi neumřeš, miláčku, ty mi nesmíš umřít! Chci ti ještě toho tolik říct, ne, nechci, potřebuju ti toho ještě tolik říct, tak mě prosím neopouštěj! Slyšíš?" Z jejího mumlání ji vytrhli teprve záchranáři, kteří ji jemně odtrhli od Grissoma a odvedli do kouta, kde ji otcovsky objal Nick. Teprve tehdy se konečně hystericky rozplakala…
Pozorovala ten chaos, který se strhl po hysterickém výkřiku té kriminalistky. Spokojeně v hloučku sledovala bezvládné tělo a kaluž krve. Pak ale najednou pocit uspokojení vystřídal jí neznámý, který ještě nikdy nepocítila a který se objevil po pohledu na zoufalou Sáru klečící u těla milované osoby. Ano, chtěla jejich bolest, ale nedošlo jí, že té ženě způsobí taková muka. V jejím plánu se vyskytla trhlinka a tou trhlinkou byla láska té ženy ke Grissomovi. Nepromýšlela následky, které způsobí lidem okolo jenž z toho chtěla vynechat, ty v jejím dokonalém plánu chyběly. Přemýšlela nad věcnými objekty, ale na psychické ani nepomyslela, nepřemýšlela nad tím, co to způsobí. Ten neznámý pocit se přeměnil v zoufalství nad jejím činem a nad jeho možnými následky.
Před očima se ji vybavil ten den, kdy s Georgem utíkali před policií a kdy byl zastřelen. Vzpomněla si na její zoufalství a pláč nad jeho neživým tělem. A to samé teď udělala ona. Ano, pomstila se, ale pomstila se jim nebo sama sobě?
Ještě chvíli pozorovala záchranáře při práci a plačící Sáru se zkrvavenýma rukama v objetí jejího kolegy. Pak se pomalu otočila a s rozhodným výrazem zamířila ke schodišti vedoucímu nahoru…
Záchranáři opatrně vynesli nosítka s bezvládným mužem a naložili je do sanitky. Warrick ještě stihl vykřiknout otázku: "Kam ho vezete?" a jeden záchranář stihl odpovědět: "Do Memorialu!" Pak se dveře vozu zavřely, modrá siréna se rozsvítila a se zlověstným houkáním se rychle začala vzdalovat od budovy Kriminálky Las Vegas.

Like a moth to flame...

19. prosince 2007 v 19:10 | Sárinka |  Pictures
MothtoFlamecopy.jpg GSR picture by csi_gal21
FireMothcopy.jpg picture by csi_gal21

Čím nás dělá GSR?

19. prosince 2007 v 19:08 | Sárinka |  Other things
Čístým...
antiGSR04.jpg picture by River_Ileene

TOO sexy

15. prosince 2007 v 21:33 | Sárinka
Tak měla přijít před Grisse, to by neodolal!:D
Jorja.png picture by MelOlle

Tak to bych chtěla!!

15. prosince 2007 v 21:26 | Sárinka |  Other things
Tak za to bych dala cokoliv, co vy??
t-shirt1.png GSR shirt picture by MelOlle

Tričko

15. prosince 2007 v 21:24 | Sárinka |  Jiné věcičky
T-shirt3.png picture by MelOlle

♥BILLY♥

15. prosince 2007 v 21:21 | Sárinka |  A.v.a.t.a.r.s
Grissom.jpg picture by MelOlle

A další

15. prosince 2007 v 21:17 | Sárinka |  Avatárky
Beautiful.jpg Beautiful picture by MelOlleJF6.png picture by MelOlleJorjeous.png picture by MelOlleJF3.png picture by MelOllejlims3.png picture by MelOlleJorja3p2.png picture by MelOlleJorjaSF2.png picture by MelOlleJorjaSF.png picture by MelOlle

Před a po

15. prosince 2007 v 21:17 | Sárinka |  Photos
colortry.jpg picture by MelOlle

Další v pořadí!:D

15. prosince 2007 v 21:10 | Sárinka |  Avatars
lims2.jpg picture by MelOllegsrart3.jpg picture by MelOllegsrart2.jpg picture by MelOllegsrart1.jpg picture by MelOlleLIMS2_2.jpg picture by MelOlleonetouch.jpg picture by MelOllegeeklove2.jpg picture by MelOllegeeklove.jpg picture by MelOlleGSR.png picture by MelOlleGSR.jpg gsr picture by Blythe_Bee

♥♥♥Love

15. prosince 2007 v 21:07 | Sárinka |  Pictures
EEchallenge.jpg EE Challenge picture by MelOlle
SaraArtChallenge.jpg picture by MelOlle
gsrartheader.jpg picture by MelOlle
Challenge39.png picture by MelOlle

Since we meet you...

15. prosince 2007 v 21:04 | Sárinka |  Pictures
Challenge331.jpg picture by MelOlle

Další bannersky

15. prosince 2007 v 20:58 | Sárinka |  Banners
33-1.jpg 1 picture by MelOlle
33-2.jpg 2 picture by MelOlle
33-3.jpg 3 picture by MelOlle
33hm.jpg HM picture by MelOlle