Rudá růže, černá smrt 2

16. srpna 2007 v 16:22 | Sára |  Povídky (moje)
Sweet dreams are made of this… Kdyby měla později říct, jak se cítila, neodpověděla by. Při úvodních slovech písničky se pustila do tance s vervou sobě vlastní a celou tu dobu se, pokud to bylo možné, vyzývavě dívala na Gila, aby už konečně pochopil. Ke svému potěšení na jeho tváři spatřila úžas, možná toto od ní nečekal. A to právě chtěla, překvapit ho, vzrušit ho, dostat z něj jeho city. Při stoji na židli ani nezaváhala a celé číslo odtančila jak nejlépe dovedla. Když zabloudila pohledem po celém klubu, spoustu mužů na ní nepokrytě zíralo s otevřenou pusou a mnoho z nich si jistě představovalo, jaké by to s ní asi bylo v posteli. Své vystoupení odtančila se svůdností pravé šlapky, ale jakmile píseň dohrála a z hlediště se ozval mohutný aplaus, všechno na ni padlo a ona se slzami v očích utekla do zákulisí.
Věděla, že to byl jen její nápad, že s ním mnozí nesouhlasili a ona si jej prosadila, ale došlo jí, že se vlastně prodala a že klesla hluboko pro jeden případ a vlastně taky pro jednoho muže. Vzpomněla si, jak toto povolání její matka odsuzovala a jak ji říkávala, že by nesnesla, kdyby se něčím takovým stala. A ona ji zklamala, zklamala i sama sebe. Myslela, že to nic nebude, že je to pro dobrou věc, chtějí přece chytnout toho vraha, no ne? Ale zmýlila se, bolelo jí to, moc jí to bolelo. Kdyby věděla, že to bude takové, dala by na Grissoma a nikdy by sem nevlezla. Věděla, že dnes vystoupila poprvé, a taky naposled. Už ji bylo jedno, jestli to zabralo či ne a jestli po ní ten vrah dnes půjde…
Stála opřená u nějakého sloupu a po její tváři se kutálely slzy. Odmítla gratulace Clair a ostatních dívek, jediné, co teď potřebovala, byla samota, aby se s tím nějak vypořádala. Ale ani ta ji nebyla dopřána. "Sáro?" ozvalo se za jejími zády a ona hned poznala, kdo za ní stojí. "Sáro, podívej se na mě!" ozvalo se, když na své jméno nezareagovala. Stiskla rty a pomalu se otočila. Věděla, že vypadá strašně, že má rozteklou řasenku a určitě i rozmazané stříbrné stíny, ale co, jí to bylo jedno, svou práci už odvedla. Nechala zavřené oči, protože se potřebovala alespoň trošku uklidnit a ovládnout se, ale veškerá její snaha byla tatam, když ji jemně chytil bradu a zvedl ji. "A teď otevři oči!" poručil ji jemně a ona poslušně oči otevřela. "Ty jsi Sáro, dnes večer tančila jenom kvůli mně? Prosím, odpověz!" Jakmile se na něj podívala, aby mu mohla odpovědět z očí do očí, hráz se zase zvedla a jí se z očí znovu začaly kutálet slzy. "No tak, to bude dobrý!" snažil se ji svým melodickým hlasem utěšit a něžně ji slzy ze tváří stíral. "Ne, to nebude dobrý! Vím, ž to byl můj nápad, já se do něj hrnula, ale pravda byla na tvé straně, jako vždycky! Měla jsem se řídit tvými slovy, protože už bych měla vědět, že ty jsi neomylný!" vytrhla se mu, prudce se k němu otočila zády a rozeštkala se ještě víc. "Nemusíš mě utěšovat, já to zvládnu sama! Můžeš se mi zase vyhýbat a přivádět mě k šílenství, jak jsi to dělal doposud! A když se ptáš, jestli mé vystoupení bylo celé, celičké jen pro tebe, tak ano, bylo! Udělala jsem to pro tebe, protože tě miluju! Neplánovala jsem to, ale je to tak!" Všechno, co pečlivě skrývala někde hluboko uvnitř sebe, se vyvalilo na povrch a ona už neměla sílu a vlastně ani nechtěla to zastavit. Grissom místo toho, aby se bránil a třeba se s ní i pohádal, k ní najednou prudce přistoupil a pevně ji sevřel v náručí. Ona zabořila svou uplakanou tvář do jeho saka a ani jednomu z nich vůbec nevadilo, že asi bude celé černá od mascary. Hodnou chvíli tam v objetí jen tak stáli, beze slov, bez zbytečných gest. Oba jen toužili cítit blízkost toho druhého a nemohli se ji nabažit. Oba dva na tuto chvíli čekali dlouhou dobu, která, přiznejme si to, mohla být kratší, kdyby alespoň jeden z nich našel odvahu říct o svých citech tomu druhému. Ale to teď bylo jedno, konečně byli spolu. Sára zvedla tvář a podívala se Gilovi do očí, ve kterých spatřila tolik lásky a něhy, že se jí z toho málem zastavilo srdce. Byla tolik šťastná a ještě šťastnější byla, když se k ní Grissom sklonil a jemně ji políbil na ústa. Přála si umět ovládat čas a zachovat tuto chvíli plnou lásky a štěstí na věky. Ale to není v moci žádného člověka na světě, proto jednou musela skončit…
"Pane Grissome, slečno Sidlová?" ozvalo se za nimi a oni od sebe s leknutím odskočili. Za nimi stál s výrazem ve tváři Já jsem nic neviděl a nikomu nic nepovím policista. "Pan Stokes a pan Brown byli náhle odvoláni k nějakému důležitému případu, proto budu při cestě domů slečnu Sidlovou chránit já a můj kolega." Grissom věděl, že s tím nic nenadělá, proto mu nezbylo nic jiného, než souhlasit. "Ale opatrujte ji jako oko v hlavě, ano?" nařídil Gil a se Sárou se rozloučil letmým pohlazením. V té chvíli byla Sára nejšťastnějším člověkem na světě a asi nejenom ona…
Z klubu vyšla jako by nic a vydala se po přesně určené trase. Dělala, že si nevšimla dvou mužů, kteří se jako by náhodou vydali na cestu dlouho po ní. Nic se nedělo, proto šla uvolněně a už si myslela, že vrah ji nechá na pokoji. V poklidu došla až do tmavé uličky, která ji dělila od jejího cíle. Jakmile do ní vešla, najednou se za ní ozvaly zrychlené kroky. Hned poznala, že to není žádný z policistů a že to může být jen jediný člověk. Proti její vůli se jí najednou začaly klepat ruce a málem nebyla schopna udělat další krok. Ano, musela uznat, že se šíleně bála. "Sakra, kde jsou ti chlapi? Už tady dávno měli být!" šeptala si nervózně sama pro sebe a nejistým krokem pokračovala dál. Cítila, že se vrah přibližuje a věděla, že její doprovod je v nedohlednu. Začala zběsile utíkat, už viděla hlavní ulici plnou lidí, ale zdála se jí strašně vzdálená. Běžela jako šílená, ale vrah byl rychlejší, v půlce uličky ji dostihl, chytil ji za vlasy a smýkl s ní ke zdi. Sára slyšela tlukot svého srdce, tepající krev a sprosté nadávky toho muže. "Ty děvko, to se dělá, takhle se ukazovat na veřejnosti a svádět ženaté muže? Ne, už nikdy nikomu nezatančíš, já ty chudinky manželky ochráním, já je ochráním a zbavím je všech kurev svádějící jejich muže…" šeptal ji do ucha, zatímco ji čím dál více tiskl na zeď. "Ne, prosím vás, nechte mě, já nejsem striptérka, já už to nikdy neudělám, prosím…" Sára žadonila a snažila se vymanit z jeho sevření. "To říkají všechny, ale já ti nevěřím, nevěřím ti, proto tě zabiju, zabiju tě!" Když se mu Sára podívala do očí viděla nenávist a šílenství. "Jo, zabiju tě a vedle tebe položím růži jako symbol úcty. Jo, lituju tě, že musíš umřít, ale já bych tě nezabil, kdyby ses polonahá neproducírovala před ženatýma chlápkama…" Jeho šílený smích se jí zavrtával až do morku kostí a jí samovolně začaly padat slzy, slzy bezmoci. "Ano, plakej, plakej nad svým zpackaným životem, lituj svých hříchů, lituj, protože teď, v této minutě umřeš!"
Bodnutí přišlo nečekaně a náhle. Nejprve Sára nic necítila, ale jakmile se podívala dolů, viděla nůž v mužově ruce rudě zbarvený její krví. Při tom pohledu ji možná došlo, co se stalo a ona konečně ucítila příšernou bolest, která ji donutila skácet se na zem. Když dopadla na chladný asfalt, jediným jejím přáním bylo, ať už vrah nebodá, ať ji nezpůsobuje více bolesti. Když se k ní muž opět sklonil, myslela si, že ji chce bodnout ještě jednou, ale on jen vedle ní položil rudou růži s černou sametkou, pomalu se narovnal a klidným krokem, bez jediného slova, odešel…
"Sakra, jak to, že jste ji ztratili?" rozčiloval se Grissom a dva policisté se pod tíhou jeho slov stávali stále menšími a menšími. "No, nějaký muž nám řekl, že na vedlejší křižovatce přepadli starou ženu, tak jsme tam šli a doopravdy, na zemi ležela pobodaná stařenka, bohužel už mrtvá!" vysvětloval jeden z policistů. "Dobře, teď mě rychle zaveďte na tu cestu, kterou měla Sára jít, nejlépe do toho nejtmavšího úseku." Řekl Grissom a policisté se více než ochotně rozběhli po její trase.
"Proboha, Sáro! Zavolejte někdo sanitku" vykřikl Gil hned, jak na zemi spatřil její tělo. Rozběhl se směrem k ní a u jejího těla poklekl. "Sáro, bože, Sáro, řekni něco, otevři oči, slyšíš? Miláčku, no tak…" Když ji sáhl na břicho ucítil něco teplého a lepkavého. Když ruku zvedl proti světlu baterky, viděl, že na ní má krev. Její krev. Proboha!" zašeptal zlomeným hlasem.
Vzal ji něžně do náručí a pevně ji k sobě přitiskl. Všichni okolo věděli, že s ní chce být sám, proto se taktně vzdálili. Grissom nevnímal ostré kamínky, které jej bodaly do kolenou ani déšť, který se najednou spustil jako symbol jeho zoufalství. Soustředil se jen na ni, na tu, které toho chtěl ještě tolik říct a se kterou chtěl být každý okamžik zbytku svého života. Najednou Sára ztěžka otevřela oči a smutně se na něj usmála. "Chytili jste ho alespoň?" zeptala se a Grissom jen souhlasně kývl. "Ano, zadrželi jsme ho kousek odtud, ale nemluv, nedělá ti to dobře…" Sára se pokusila usmát a zavřela oči, protože ji připadalo, že její víčka musí vážit nejméně tunu.
Někde v povzdálí slyšel, jak někdo telefonuje pro pomoc, ale on v hloubi duše věděl, že ji nebude zapotřebí.
Vždycky si myslel, že jej nikdo a nic nerozpláče. "Chlapi přece nepláčou!" říkával mu vždy otec, když se Gilovi něco nepovedlo nebo když si rozbil koleno a bulil. A tak se tímto příslovím celý život řídil. V práci se izoloval od obětí a v soukromém životě taky nikdy nebrečel. Ale v tom okamžiku, kdy držel Sáru v náručí, vehnaly se mu slzy do očí. Hledaly si cestičku po jeho tváři a on se jim ani nepokusil zabránit. Nechal je pomalu skapávat společně s deštěm na Sářinu tvář…
Sára naposledy otevřela oči a usmála se na něj tak, jak to uměla jen ona. Trošku laškovně, trošku smutně a trošku svůdně. Chtěla něco říct, ale rty měla tak vyschlé, že nevydala ani hlásku. On ale poznal, že chtěla říct "Miluji tě!" Pohladil ji po vlasech a tiše řekl "Taky tě miluji!" Pomalu se k ní sklonil a na ústa ji vtisk polibek, do kterého dal všechnu svou lásku, kterou cítil. Když se narovnal, naposledy se na něj podívala a on v jejích očích uviděl lásku, bolest a strach. Pak ale její víčka ztěžkla, zavřela oči, naposledy vydechla a zmalátněla v jeho náručí. Než přijela záchranná služba a jeho kolegové, stále ji držel v náručí, měl zavřené oči a ani se nepohnul…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sara Sanders Sara Sanders | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 8:58 | Reagovat

Je to úžasná povídka páni:(ale je mi hooooooooodně líto Sarinky chudák:´(:´(

2 Sjuzannka Sjuzannka | E-mail | 29. srpna 2007 v 9:32 | Reagovat

Krásná povídka, ale je mi líto Sáry:-)), Doufám, že to dobře dopadne:-)

3 Gil Grissom Gil Grissom | 31. srpna 2007 v 9:59 | Reagovat

jo hezka povidka ale doufam ze to dobre dopadne

4 Sarinka master Sarinka master | 31. srpna 2007 v 13:14 | Reagovat

dobře dopadne?

To už dopadlo!

5 Jateer Jateer | E-mail | Web | 6. září 2007 v 21:29 | Reagovat

Mooc smutny... bulim a hodně... Ale fakt nadherny ;)

6 Klaka Klaka | 13. září 2007 v 16:14 | Reagovat

Ona...umřela?TO NENÍ FÉR.

7 Sarinka master Sarinka master | 13. září 2007 v 18:56 | Reagovat

Jojo, umřela. Sorry, ale měla jsem depresivní náladu a fakt jsem neměla na to psát happy end! A taky, ne všechno vždycky nutně končí šťastně...

8 Klaka Klaka | 7. října 2007 v 18:09 | Reagovat

ale povídky by měli končit št´astně,aby to někdo čet.Z týhle povídky sem měla skoro tejden zlý sny.A probouzela sem se s pláčem.

9 Katie Katie | E-mail | Web | 9. října 2007 v 17:08 | Reagovat

bože,ten dej som videla pred sebou ako film v kine... fakt krásne - nepošleš to ako scenár do Ameriky, teraz to myslím vážne, romantika na neviem koľkú...

10 Sarinka master Sarinka master | 11. října 2007 v 7:07 | Reagovat

Jejda, až tak? :D Díky moc, ale nevím, jestli by toto někdo v Americe četl a nebo nedejbože chtěl zfilmovat! :D

11 veva veva | 29. prosince 2007 v 16:15 | Reagovat

to je uzasna povidka!normalne sem se rozbrecela jako zelva

12 Sarinka master Sarinka master | 29. prosince 2007 v 19:42 | Reagovat

Díky mocinky, přesně to měla vyvolat!;)

13 veva veva | 29. prosince 2007 v 22:04 | Reagovat

doufam ze napises jeste naky povidky ses totiz opravdu dobra a hlavne hrozne dobre se ctou(aspon mne)normalne je hltam

14 Sarinka master Sarinka master | 31. prosince 2007 v 12:03 | Reagovat

Jasně, jenom musíš být trpělivá, uz mě to není tak rychle!!;)

15 jess jess | 8. března 2008 v 21:20 | Reagovat

s toho konce sem trochu rozhozena dokonce sem i brecela  ale bylo to moc krasny

16 Sarinka master Sarinka master | 11. března 2008 v 10:01 | Reagovat

Díky vřele

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama