(Ne)zvaný host 2

30. srpna 2007 v 18:07 | Sárinka |  Povídky (moje)
Pár hodin nato za sebou Sára zabouchla dveře svého bytu, svalila se na sedačku a hodila nohy na stůl. Byla utahaná jako kotě, protože zatčení toho vraha se nedalo nazvat lehkým. Díky tomu projektilu jej odhalili, ale on se nehodlal jen tak vzdát. Ale teď už to má naštěstí za sebou.
Neseděla ani pět minut a od dveří se ozval zvonek. S povzdechem se zase pracně zvedla a došourala se ke dveřím. Tentokrát už ji vůbec nepřekvapilo, když za nimi stál Grissom. "Vítej zpátky!" pozdravila jej unaveně a aniž by čekala na odpověď, zase sebou švihla na křeslo. "No, ty máš dneska dost, co?" zeptal se Gil a Sára jen se zavřenýma očima přikývla. "Možná mám něco, co tě potěší!" Když na něj Sára upřela oči, vytáhl z tašky DVD a piva. "No wow! Ty víš, jak dívku potěšit, co? Uděláme si oddechový večer!" probudila se hned Sára k životu.
Asi hodinu filmu Sára udržela oči otevřené, ale pak se přestala přemáhat, nechala víčka klesnou a ocitla se mimo reálný prostor. Nevěděla, že když usnula, svezla se ji hlava na stranu a tím pádem se opřela o Grissomovo rameno. Taky nevěděla, že když se Gila dotkla, nejprve se lekl, ale pak se uklidnil a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv…
Když se zase probudila k životu, nechápala, jak se její hlava ocitla na Grissomově klíně. Chtěla se jej na to zeptat, ale vzápětí zjistila, že on usnul taky. Chvíli jej jen tak pozorovala, studovala jeho výraz, jeho rysy. On patrně její pohled podvědomě vycítil, protože najednou otevřel oči, a tak přistihl Sáru při jejím zkoumání. "Co se děje?" zeptal se Gil rozespale a ona nevěděla, co má říct. "Noo, právě jsem se chystala tě vzbudit a říct ti, ať si jdeš lehnout do mého pokoje pro hosty, od nynějška do tvé ložnice!" vymluvila se Sára. "Aha, tak díky!" odvětil Grissom a snažil se zvednout z pohovky. "Ehm Sáro, já bych si klidně lehnout šel, ale to bys ty musela dát ruku pryč z mé nohy!" smál se a Sára se cítila opravdu trapně. Bleskově ruku zvedla a položila si ji do klína. "No, tak dobrou noc!"rozloučil se s ní Grissom po chvíli, ve které mezi nimi panovalo trapné ticho. "Dobrou noc." Vypravila ze sebe Sára, ale to už přála jen dveřím, za kterými Gil zmizel. Sama se zvedla a zamířila do své ložnice…
Zatímco jedna polovina Las Vegas byla v kasínech a ta druhá spala, v Sářině bytě panovala paní nespavost. Oba dva leželi v posteli a s očima dokořán pozorovali strop či noční stolek a přemýšleli. Nikdo nemohl vědět, co se jim v hlavách honí, ale nad slunce jasné bylo, že oba stejnou měrou touží jít za tím druhým a jediné, co jim k uskutečnění tohoto přání chybělo, byla odvaha.
Snad se osudu nad těmito zoufalci přece jen trošku zželelo, protože oba dva najednou donutil zvednout se z postele a jít si do kuchyně pro pití. Jako první se z postele vyhrabala Sára a znaveně zamířila do kuchyně k ledničce. Když Grissom do kuchyně došel taky, zarazil jej pohled na sklánějící se Sáru. "Sáro, co tady děláš?" zeptal se a zvuk jeho hlasu Sáru vylekal natolik, že leknutím upustila skleničku a ta se na dřevěné podlaze roztříštila na tisíce malinkých kousíčků. Místo toho, aby ho Sára třeba okřikla nebo mu vynadala za to, že ji tak leká, rozzářily se jí oči a ona vesele zvolala "Mám nápad, o víkendu uspořádáme večírek!"
Týden uběhl jako voda a nadešel pátek, předvečer Sářiného večírku a předvečer Gilového stěhování do nového bytu. Těch uplynulých pár dní se k sobě chovali jako přátelé, i když oba moc dobře věděli, že mezi nimi doopravdy panuje něco úplně jiného.
Ten poslední večer spolu seděli na pohovce a popíjeli bílé víno. Nikdo z nich to neřekl, ale oba dva cítili, že se jim bude po takových večerech stýskat. A nejen po těch večerech. "No, tak já zítra přijdu hned, jak to bude možné, ano?" Přerušil ticho Grissom. Myslel tím, že na její večírek přijde okamžitě, jak mu to jen stěhování umožní. "Jistě, budu se těšit." Odvětila Sára. Najednou ji přepadl pocit lítosti a vlastně ani nevěděla proč. Možná to bylo proto, že si uvědomila, že Grissom už bude zase tak moc vzdálený, jako býval předtím. Když bydlel s ní, měli si k sobě hodně blízko, ale teď? Už zase bude tím odtažitým a záhadným šéfem, kterým býval dříve.
Najednou už nemohla vedle Grissoma vydržet. Rychle se zvedla a s chabým rozloučením a přáním na dobrou noc zalezla do své ložnice. Když za sebou zavřela dveře, samovolně se jí začaly po tváři kutálet slzy. Plácla sebou na postel a tiše se rozvzlykala. Potřebovala se vyplakat, potřebovala ze sebe dostat tu bolest, která ji tolik sžírala a které se nemohla zbavit. Jen jediný člověk ji mohl pomoct, ale ten neměl o jejích slzách ani ponětí, seděl v obýváku a zíral na obrazovku televize aniž by vnímal, co se na ní odehrává. Byl zamyšlený, nepřítomně si pohrával se skleničkou vína a nevěděl, co má dělat. Jedna jeho půlka mu říkala, ať si jde lehnout a nechá to být, zatímco druhá půlka říkala, ať jde za Sárou, ať už konečně v životě udělá to, po čem touží. A on si nebyl jistý, kterou část svého já má poslechnout. Pak se ale zvedl a zamířil do svého pokoje…
Sára tiše ležela ve své posteli a nepřítomně zírala na protější zeď. Už se trochu uklidnila, ale ještě pořád ji občas vyklouzla zpod víčka jedna neposedná slza a putovala po jejím půvabném obličeji. Vzpomínala na ty okamžiky, kdy si myslela, že ji Grissom dává alespoň malou naději. Vzpomínala na ten případ na zimním stadióně, kdy ji vlastně řekl, že je krásná. Nebo na tu chvíli u zdi, kdy si myslela, že ji chce políbit. Nebo si vybavovala jeho oslovení, když ji řekl Honey nebo Drahá. Ano, v těch chvílích snad i doufala, že by mezi nimi něco mohlo být. Ale on si pak odejde za Sofií a nechá ji tak zraněnou a samu. A pak ta noc, kdy se objevil u jejich dveří. 0d té doby se něco změnilo, chová se k ní jinak, lépe a snad i trochu zamilovaněji. Proč by ji jinak tenkrát v laboratoři políbil? Nebo proč by jinak dovolil, aby spala na jeho klíně? Ach, kdyby tak mohla vidět do Grissomova nitra…
Najednou zaslechla za dveřmi jeho kroky. Nastražila uši a čekala, co se bude dít. Ani ne za minutu se dveře její ložnice otevřely a Grissom nakoukl dovnitř. Sára rychle zavřela oči a předstírala, že spí. Grissom opatrně přešel až k druhé půlce postele, zvedl peřinu a tiše si vedle Sáry vlezl. Chvíli poslouchal, jestli spí, pak se nad ní naklonil a tiše začal šeptat: "Víš Sáro, já vlastně ani nevím, co bych ti měl říct. Vím, že jsem ti ublížil a že ti stále ubližuji, ale já to dělám jen pro tvé, a vlastně i tak trochu pro mé, dobro. Já nechci, abys trpěla, ale taky nevím, co mám dělat. Víš Sáro, já tě mám rád, opravdu rád! To s tou Sofií bylo jen proto, abych na tebe zapomněl. Ale ono to nejde, ať se snažím sebevíce, nejde to. Pořád na tebe myslím, ve dne v noci. Mám tě prostě plnou hlavu. Nedokázal bych ti to říct do očí, protože jsem starý hlupák a slaboch. Ale teď, když spíš… Sáro, ty jsi celý můj život a já tě doopravdy miluju!" Když ze sebe všechno toto dostal a konečně řekl Sáře, co cítí, i když ona jej asi neslyšela, neuvěřitelně se mu ulevilo. Spadla z něj obrovská tíha a on mohl konečně v klidu usnout. Když už se blížil ke snovému stavu, automaticky se otočil na bok a paži objal Sáru kolem boku. Ve chvíli, kdy se těsně vedle Sáry ozvalo pravidelné oddychování, ona otevřela oči a sama pro sebe se usmála…
Když se po pár hodinách Sára probudila, uhodilo jí do očí prudké sluneční světlo. Poslepu nahmatala budík a když zaostřila na displej, nemohla tomu časovému údaji uvěřit. Červeně na ni totiž blikalo 11 hodin. "Sakra, jakto že mě Grissom nevzbudil?" nechápala. Důvod našla po chvilce. Vedle ní, na druhé straně postele ležel kus papíru a na něm květina, kterou někdo evidentně vyrval z jejího květináče. Když na ten cár zaostřila, rozluštila Grissomovo písmo. "Promiň, že jsem tě nevzbudil, ale musel jsem odejít dříve, díky za přístřeší, uvidíme se dnes večer. Gil" Jindy by jí vadilo, že ji někdo utrhl tak dlouho pěstovanou květinu, ale po tom, co včera v noci slyšela, by ji nerozzlobilo ani kdyby ji Grissom podpálil byt. Jediné, co ji tak trošku štvalo, bylo to, že se s ní ani nerozloučil ani se svým odchodem nepočkal. "Ale co, uvidím jej dnes večer!" usmála se Sára a zamířila do kuchyně, aby stihla přichystat věci na dnešní večírek se svými kolegy…
"Tak jsme tady!" zahlaholil Warric přicházejíc ruku v ruce s Cath. Nejprve se ti dva snažili svůj vztah tajit, ale pak, když je jednou Greg přistihl v jednom kumbále v tak trochu krkolomné pozici, už se dále neskrývali a šli s pravdou ven. A kupodivu to všichni přijali kladně, dokonce i Grissom. Však Sára, a nejen ona, viděla už dlouho předtím, že se mezi těmi dvěmi něco děje. "Pojďte dál a chovejte se jako doma!" přivítala je s úsměvem Sára a rukou naznačila, kudy se mají ubírat. V obýváku už na ně čekali Greg s Nickem, a proto po jejich příchodu už nebránilo nic tomu, aby párty začala. "Hele, pojďte si pustit Pomádu!" zvolal Greg hned poté, co toto Cd našel mezi ostatními. Všichni s nadšením souhlasili, proto jej dal do Sářiné hifi věže a za pár vteřin se bytem rozezněly divoké tóny tohoto filmu. Když se ozvaly slova písně You're The One I Want nikdo se neudržel a zanedlouho se už všichni kroutili do rytmu. "Hele, netančili jste na to na střední?" zeptal se Greg Sáry a když ta přikývla na souhlas, Greg pokračoval "A koho jsi hrála?" Sára se pochlubila "Sandy!" "No to je boží, já zase Dannyho! Pamatuješ si to ještě?" Sára věděla, kam Greg míří, tak se smíchem pokračovala "Že váháš!" Greg po její odpovědi přiskočil k rádiu, navolil tu písničku znovu, a pak před zraky ostatních zatančili přesně tak, jak kdysi na střední. Po svém vystoupení sklidili tak bouřlivý potlesk, že málem přeslechli zvonek u dveří. Když se k nim Sára konečně přihnala a ještě udýchaná je prudce rozrazila, málem spadla Gilovi do náručí. "Ehm, promiň Gile! Pojď dál a chovej se jako doma!" Své přivítání zakončila tím, že mu vrazila skleničku s vínem do ruky. "Díky moc Sáro!" řekl Gil suše a následoval ji do obýváku, kde to pořádně žilo. Všichni Gila přivítali bouřlivým pokřikem, ale on se jen povinně usmál a hned zaujal pozici na křesle.
Když jej Sára pozorovala celý večer, věděla, že něco není dobře. S Gilem se něco dělo, ale ona nemohla přijít co. Celý večer jen seděl a vůbec se nebavil. Netančil, nesmál se, nepil. Pouštěli Cd Pomády pořád dokola, a pořád jej neměli dost. Tančili, pili, smáli se a dělali hlouposti. Sára se ale nedokázala bavit na 100%, protože neustále pozorovala Grissoma, který se nějak nezapojoval. Přemýšlela, co se změnilo, co se za těch pár hodin stalo. Když už asi po páté hrál jeden ploužák, konečně Sára sebrala odvahu, stoupla si nad Grissoma a když k ní zvedl oči, rázně ho chytla za ruku a dotáhla ho na parket. Tam mu poskládala ruce kolem svého pasu, sama jej chytla kolem krku a donutila jej tančit. Celý tanec mu hleděla do očí a hledala vysvětlení. Ale v Grissomových brčálově zelených očích nic nenacházela. Když písnička skončila, ještě chvíli jen tak stáli a koukali si do očí, ale pak se jí najednou Grissom vytrhl a odešel na balkon. Sára nevěděla, jestli dělá dobře, ale vydala se za ním. "Grissi, co se to s tebou děje? Ještě včera a snad i dnes ráno bylo všechno v pořádku, ale teď? Co se stalo, že se chováš tak strašně?" spustila hned, co se postavila vedle něho k zábradlí. "Nic, co by se mělo dít? Všechno je v nejlepším pořádku!" odsekl. "V pořádku? To si ze mě snad děláš srandu! Nic není v pořádku! Se podívej, jak se chováš? Jako starej bručoun!" odpověděla nevěřícně Sára. "No, možná to bude tím, že starý bručoun prostě jsem! Starého psa novým kouskům nenaučíš! Starý, necitelný bručoun, to jsem já!" pokračoval Grissom ve velmi příjemném tónu. "Bezcitný? Ty že jsi bezcitný?" nevěřila Sára. "Jsem, sama jsi to o mě jednou řekla, ne?" odsekl Gil. "Gile Grissome, tak buď lžeš teď a nebo jsi lhal včera v noci!" vypustila Sára aniž by uvažovala co. Grissom se už nadechoval k odpovědi, ale ona jej rázně umlčela. "Šetři dech, starouši! Ano, včera jsem slyšela každé slovo, které jsi mi řekl. Věřila jsem tomu, co jsi mi tam v ložnici řekl, ale teď o tom začínám pochybovat! Nevím, co si o tom mám myslet. Je mi jedno, co bude dál, jak to bude v práci, jak to bude mezi námi. Ale chci, abys něco věděl. Já totiž toho starého a bezcitného bručouna miluju! Ano Gile Grissome, já tě skutečně miluju!" vykřikla a utekla z balkonu zpět dovnitř. Gil se ani neotočil, když utekla, neustále sledoval světélkující Las Vegas, město plné hříchu, plné lásky, ale taky plné zoufalství.
Sára byla odjakživa dobrá herečka, proto na ni nikdo z kolegů nepoznal, jak moc ji ta scéna na balkoně dostala. Usmívala se, když tančila, usmívala se když pila, usmívala se, když se s někým bavila, ale v nitru krvácela. Byla strašně ráda, když už se večírek chýlil ke konci a když už lidé odcházeli. Vyprovázela je s úsměvem, taky jak jinak. Jenom, když kolem ní procházel jako poslední Grissom, se zarytě dívala do země. Po té scéně na balkoně se na něj ani nepodívala a cítila, že on se ji taky vyhýbá. Když se konečně zavřeli dveře, opřela se o ně unaveně a zavřela oči. Ale po pár vteřinách se jí zpod zavřených víček začali kutálet první slzy, za chvíli se zhroutila na zem a tam se konečně hystericky rozvzlykala. Seděla tak pár minut, když se ozval zvonek ode dveří. Pracně se zvedla, otřela si oči, i když věděla, že jí to moc nepomůže a s hlubokým nádechem otevřela dveře. Překvapilo ji, když zjistila, kdo za nimi stojí. Už měla tendenci znovu ty dveře zabouchnout, protože jej už ve svém bytě nechtěla, protože by to bylo určitě ještě horší. Vždy, když do jejího bytu vstoupil, se něco pokazilo. Už, už sahala po klice, že je zavře, ale pak najednou zjistila, že na to nemá sílu. Nedokázala jenom tak zabouchnout dveře a tím ho oddělit od svého života. Ne, nebylo to kvůli tomu, že by potom jistě ztratila práci a tím všechny přátelé, ale kvůli tomu, že jej i přesto, co ji dneska řekl a vlastně i udělal, stále bláznivě milovala. Tak pomalu kliku pustila a nechala ruku spadnout vedle boku. To, co se v ní právě odehrálo, spustilo další příval slz a ty se pomalu draly ven z očí, na její hladkou tvář. Když Grissom uviděl, jak pláče, přistoupil k ní a jemně ji jednu slzu otřel. Sára nezareagovala, jen tam stála se zavřenýma očima a nechávala slzy, aby ji ještě více rozmazaly líčidla. "Víš Sáro, ten starouš ti zapomněl něco říct." Zašeptal Gil a Sára k němu konečně zvedla uplakané oči. "Ten bručoun dneska večer lhal. Není zase tak bezcitný, spíše naopak, je bláznivě zamilovaný!" pokračoval Grissom, aniž by uhnul pohledem. "Ten starý pes, se na stará kolena přece jen něco naučil." Jemně ji zvedl hlavu a přinutil ji dívat se mu do očí. "Chtěl jsem ti jenom říct, že tě miluju!" Po tom vyznání ji bradu pustil a čekal na nějakou rekci. Sára ale nevěděla, co má dělat či co má říct. Stála tam pořád s svěšenou hlavou a asi ji nedocházel význam slov, které ji Gil teď řekl. "Dobře, já to chápu. To, jak jsem se dneska večer zachoval, bylo kruté a já chápu, že tě to asi velmi ranilo." Když ani na to Sára nereagovala, Grissom se nadechl, otočil se a pomalu začal sestupovat po schodech. "No, tak se měj. Uvidíme se v pondělí v práci!" rozloučil se smutně a odcházel.
Teprve po chvíli se Sára probrala a uvědomila si, co se tady v posledních minutách stalo. Rychle si vzala klíče od bytu a jen tak, bez svetru či bundy, letěla po schodech za Grissomem. Spěšně proběhla halou a málem si vybila zuby o skleněnou výplň dveří. Když se konečně ocitla venku, začala se zběsile rozhlížet, kudy se asi Grissom vydal. Pak jej spatřila, na rohu protější ulice. Hned jak jej uviděla, začala nahlas křičet "Gile, Gile, počkej!" a bleskurychle se rozběhla za ním. Teprve po pár metrech ji konečně Gil uslyšel a zastavil se. Když k němu dorazila, nemohla chvíli popadnout dech. Gil proto vyčkával až se konečně nadechne a řekne mu co m uříct chce. "Gile, já… Taky tě miluju!" Vypravila ze sebe namáhavě nakonec. Gil pár vteřin jenom tak stál, až si Sára začala myslet, že si to za těch pár minut rozmyslel, ale on k ní najednou přiskočil, popadl ji do náruče a konečně ji políbil. Ten polibek byl tak dokonalý, že lidé, co šli kolem nich začali nadšeně tleskat. Taky, ono se není čemu divit, oba na tu chvíli čekali hodně dlouho…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scissors Scissors | Web | 3. září 2007 v 12:55 | Reagovat

Moc hezky píšeš, já sice taky ráda vymýšlím příběhy, ale takovéhle romantické jsem ještě neviděla!!! Krása.....

2 Scissors Scissors | Web | 3. září 2007 v 12:58 | Reagovat

Měl by to být film!!!!

3 Sarinka master Sarinka master | 4. září 2007 v 13:57 | Reagovat

Díky moc! :-*

4 Klaka Klaka | 13. září 2007 v 15:47 | Reagovat

Nechceš být spisovatelka?

5 Sarinka master Sarinka master | 13. září 2007 v 18:57 | Reagovat

No, o chtění by nebyla nouze, ale co ten talent? :D

6 Kaca Kaca | 13. září 2007 v 19:58 | Reagovat

Kdy bude pokracovani???Bylo to moc krasny!!!

7 Sarinka master Sarinka master | 14. září 2007 v 9:17 | Reagovat

No, uvažuju, že bude i 3. díl, ale nevím, o čem! Ale neboj, on přijde nápad a já se zase rozjedu! ;)

8 Klaka Klaka | 15. září 2007 v 13:29 | Reagovat

Hlavne at neni Sara tehotna.To je cesny.: )

9 Sarinka master Sarinka master | 15. září 2007 v 17:51 | Reagovat

N, to nebude!

10 Klaka Klaka | 17. září 2007 v 8:02 | Reagovat

Dík.A mohla bis napsat i jiné povídky,víš já je už znám skoro na spamět´.

11 Sarinka master Sarinka master | 17. září 2007 v 15:22 | Reagovat

Neboj, to přijde! ;)

12 Klaka Klaka | 18. září 2007 v 9:33 | Reagovat

Děkuju Sarinko.Tohle je fakt supr blog.Tet´ka jsem nemocná a nudím se tak  surfuju na internetu.Možná si založim vlastní blogísek.

13 Sarinka master Sarinka master | 18. září 2007 v 14:22 | Reagovat

Vřele ti držím palce a až jej budeš mít, napiš adresku! ;)

14 Domča Domča | 20. září 2007 v 16:37 | Reagovat

Jsi talent. Fakt:), na dobré spisovatele mám čuch, zvlášť, když je jedním moje sestra.

Máš dobrý zápletky, nic nepřeháníš a dobře umíš popsat i to všechno kolem (tu "omáčku").

15 Sarinka master Sarinka master | 21. září 2007 v 14:03 | Reagovat

Díky moc! Amni nevíš, jak mě to těší! :-*

16 Klaka Klaka | 24. září 2007 v 8:45 | Reagovat

Domča má pravdu.

17 Sarinka master Sarinka master | 24. září 2007 v 14:54 | Reagovat

Děkuju Vám všem! MOCINKY! Anie nevíte, jak moc to pro mě znamená !;)

18 Klaka Klaka | 27. září 2007 v 19:44 | Reagovat

Jo.Co?No nic.Mám strašně ráda tenhle blog(hlavně kvůli téhle povídce.).Doufám že ta další bude podobně úžasná.

19 Sarinka master Sarinka master | 28. září 2007 v 14:10 | Reagovat

No, budu se snažit vás moc nezklamat! Jenom buďte prosím trpěliví, vím, že mi to dosti trvá, ale já prostě nestíhám, takže se mocinky omlouvám a doufám, že to chápete! ;)

Jo, a co to pro mě znamená? Dost, protože každá vaše pochvala mě ujišťuje, že tady u toho PC nesedím nadarmo. Myslela jsem si, že nejsem zase až tak dobrá pisatelka, ale vy mě přesvědčujete, že mám psát a že nejsem asi zase tak špatnám jak jsem si myslela, víš?

20 Klaka Klaka | 6. října 2007 v 13:35 | Reagovat

Špatná?Ty?Dik píšeš ty nejlepší a nejůžasnější povídky co sem kdy vyděla.

21 Sarinka master Sarinka master | 6. října 2007 v 19:32 | Reagovat

No wow! Až jsem se začala červenat !:D:D:D

22 Klaka Klaka | 7. října 2007 v 18:12 | Reagovat

To nemusíš.Vždit´ je to pravda.:D

23 Katie Katie | E-mail | Web | 9. října 2007 v 17:05 | Reagovat

ja proste nemôžem...slzy sa mi valia z očí a musím ti zatlieskať,pretože táto poviedka má silný príbeh so silnými charaktermi - bravo =)

24 Klaka Klaka | 10. října 2007 v 18:59 | Reagovat

Tohle je ta N.E.J.L.E.P.Š.Í. povídka ze všech co sem kdy četla ☺!!!Doufám že ta další povídka bude stejně SR jako tahle.Mě se líbí nejvíc ty povídky kde Sara a Gil spolu ešťe nechoděj a teprv zjišťujou že ta možnost by tu byla.No prostě v podobným stilu jako je tahle.

25 Klaka Klaka | 10. října 2007 v 18:59 | Reagovat

Tohle je ta N.E.J.L.E.P.Š.Í. povídka ze všech co sem kdy četla ☺!!!Doufám že ta další povídka bude stejně GSR jako tahle.Mě se líbí nejvíc ty povídky kde Sara a Gil spolu ešťe nechoděj a teprv zjišťujou že ta možnost by tu byla.No prostě v podobným stilu jako je tahle.

26 Sarinka master Sarinka master | 11. října 2007 v 7:03 | Reagovat

Jasně, že bude!;) A taky tam spolu nebudou hned od začátku, neboj!;)

27 Klaka Klaka | 12. října 2007 v 13:39 | Reagovat

Moc ti děkuju ☺!PS:I love Gil Grissom ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥!

28 Sarinka master Sarinka master | 12. října 2007 v 14:19 | Reagovat

Me too!  ♥♥♥♥♥

29 MacS MacS | E-mail | Web | 13. října 2007 v 17:42 | Reagovat

Mno s tim Gilem se k vám musim přidat:-D....mimochodem...ty povídky jsou fakt úpa super.....moc se těšim na nějákou další:-)

30 Sarinka master Sarinka master | 13. října 2007 v 20:02 | Reagovat

Bude, dříve nebo později bude, jenom trochu TRPĚLIVOSTI,ano? ;)

31 Klaka Klaka | 28. října 2007 v 13:37 | Reagovat

O.K.☺

32 Sarinka master Sarinka master | 29. října 2007 v 13:42 | Reagovat

Díky!♥

33 79miska 79miska | 2. listopadu 2007 v 20:53 | Reagovat

fakt SUPER povídka, náhodou jsem narazila na tvůj blog a moc se mi líbí, určitě pokračuj...mimochodem v některých pasážích jsi ty jejich pocity popsala tak skvěle,že jsem si to dovedla živě představit a běhal mi z toho mráz po zádech

34 Sarinka master Sarinka master | 3. listopadu 2007 v 20:44 | Reagovat

Díky mocinky!:-* Neboj, pokračovat určo budu!;)

35 Cleare Cleare | Web | 27. listopadu 2007 v 15:28 | Reagovat

to je tak strašně úžasný že nějak nenacházím slov....:)

36 veva veva | 29. prosince 2007 v 17:04 | Reagovat

teda ty mas vazne talent.Takovyhle skvely povidky,jako pises ty sem jeste nikdy necetla (a ze sem jich cetla hodne)!

37 Sarinka master Sarinka master | 29. prosince 2007 v 19:40 | Reagovat

Jejda, jejda, jejda, já se červenám!!!:-*

38 jess jess | 18. března 2008 v 16:45 | Reagovat

uz sem to cetla asi po 6 fakt a je to mooooooooooooooooc krasny!!!!!!!!..........tuhle povidku mam ze vsech nejradeji

39 Sarinka master Sarinka master | 19. března 2008 v 7:49 | Reagovat

Díky moc! :-* JSem mocinky vděčná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama